Nejnovější články

Zápisky: Řekni...co ty?

By 20:39

Zdravím vás moji milí čtenáři...
jste tu poprvé nebo jste stálí čtenáři? Pokud jste tu prvně, tak vás vítám a doufám, že se vám tu bude líbit. A pravidelným čtenářům vzkazuji: "DÍKY LIDI! JSEM ZA VÁS MOC RÁDA..."
Už celkem dlouho jsem vám nenapsala nic co by bylo vyloženě z mého života. Možná to bylo proto, že bylo všechno buď moc nudné nebo naopak až příliš akční. Každopádně šílený květen už mám za sebou (díky bohu) a přestala jsem dělat kraviny.
Pro ty kdož nejsou v obraze, tak jsem letos v březnu odešla od dlouholetého přítele - už to neklapalo - a trochu jsem se...probudila a tím probudila mám na mysli, že jsem si konečně odbila svou rošťáckou rebelskou fázi, kterou měli moji vrstevníci již před několika lety. Znáte to, období, kdy jste dělali všechno co jste dřív měli zakázané...uvolnit se a nemyslet na následky.... Tohle mé období skončilo s posledním květnem.

Nikdy jsem nebyla příliš společenská, ale za posledního půl roku jsem byla nejvíc společenská za celej svůj život. Byla jsem na zábavě, chodila jsem večer ven s kamarády...a celkově si užívala svoji nezadanou a osvěžující svobodu.

Teď po čtyřech měsících mám opět přítele. A tím nemyslím nějakou rychlovku nebo tak, ale chlapa do kterého jsem se neskutečně zakoukala, propadla mu a troufnu si i tvrdit, že ho miluju. Nejsme spolu nějak moc dlouho, ale...on je jako kousek skládanky, který mi chyběl. Znáte takové to moudro: "Bavit se jako nejlepší kamarádi. Milovat se jako milenci. Blbnout jako malé děti. Držet spolu jako manželé. Chránit se jako sourozenci." tak přesně tohle si myslím, že na nás sedí. Trochu mě to děsí - někomu takhle podlehnout u mě nekončí moc dobře... Takže...se*u na věci okolo, budu šťastná a doufat v zázrak - že ze mě nešediví případně nezplešatí...

Původně jsem se nechtěla až tak MOC rozepsat, ale když už si tady teda vylívám to srdce, tak na vás mám nějakou tu otázku: "Jste (ne)zadaný? A co vám na tom (být single/zadaný/á) přijde nejlepší?" 

Co mě nejvíc štve je ČAS. Protože mám pocit, že na vás ho mám málo, pro něj ho mám málo...prostě...nejraději bych s ním byla 24/7, ale chtěla bych i číst, psát recenze apod., ale nechci krátit čas co jsem s ním... Je to boj...

Každopádně NIC nestíhám. Mám se učit, chci si číst, chci psát povídku, chci být s NÍM....ale prostě... Čas je hrozná potvora.

A ještě jedna perlička na závěr. Účastnila jsem se brněnského knižního srazu. Byl super. Trochu mě zdolalo to vedro které bylo, ale holky měli vějíře, takže jsem si je pořád půjčovala. Skvěle jsem si pokecala, mnoho jsem se dozvěděla a seznámila jsem se i s novými lidmi - ráda bych vám řekla víc, třeba jména, ale jména nejsou má silná parketa. Bavili jsme se zase téměř o všem. A tím o všem myslím vážně o VŠEM. Přes Assasiny, kino, knihy, filmy, Hobita, Pána prstenů, storky s vidličkou, kastrace prasat, bláznivé běhání po horách a podobně... Srazy s náma nejsou nikdy nuda - ikdyž se přiznám, že když se nás sleze moc, tak je to pro mě maličko děsivé. Celkem jsem si zvykla na náš "pevný střed" lidí, které znám a už se před nimi nestydím.

Když na to tak koukám, tak je ten článek už celkem fest dlouhej a já mám pocit, že jsem vám vlastně nic neřekla - no nejsem na zabití? Každopádně mám pro vás informaci za milión - ON ČTE. Jako vážně. Prostě fááákt..:3 Když jsem viděla jeho knihovnu tak jsem se málem roztekla blahem, takový super knihy. Myslím, že si díky němu přečtu další knihy, které jsem kvůli kvantitě zavrhla už dřív - př. Harry Potter, Elfí sága apod... :3

Otázka na závěr: "Jste zadaný? A pokud ano, čte vaše drahá polovina? Čte stejný žánr, nebo máte každý to svoje?"

PS: Ano, už vám konečně zveřejním slíbený článek na HONOR 6+ a ano vím, že mi to příšerně trvá.
PPS: Pořád vám něco cpu na FB apod, takže nově budu k zážitkům ze života cpát hashtag #zapiskycch

Možná by tě mohlo zajímat...

0 ~ 0 ~ 0 ~ 0 ~ 0