Nejnovější články

Ukázka: Zůstaň se mnou - J. Lynn

By 13:42 , , ,


Když jsem potřetí praštila hlavou o volant, škubla jsem sebou.
Za mnou někdo zatroubil. Okamžitě jsem se narovnala a vykoukla ven. Zelená. Kruci. Hlasitě jsem vydechla, sevřela pevně volant a pokračovala v jízdě. Existovalo pouze jedno další místo, kde by mohla být.
Ach jo.
Další místo, kam jsem nikdy – už vůbec nikdy – nechtěla znovu vkročit. Přinutila jsem se několikrát dlouze a zhluboka nadechnout. Jela jsem po hlavní silnici zřejmě pod rychlostním limitem, štvala jsem asi všechny řidiče ve vozidlech za sebou, ale nemohla jsem si pomoct.
Když jsem odbočila doprava, na hlavní třídu ve městě, kde byly všechny restaurace, rychlá občerstvení a nákupní střediska, srdce mi v hrudi prudce bušilo. Asi o patnáct kilometrů dál na téhle silnici stála hospoda U Mony, přímo naproti dost pochybnému striptýzovému klubu, kolem nějž postávaly těžké motorky.
Ach, bože.
Ulice byly ucpané, ale když jsem odbočila na až příliš známé parkoviště plné výmolů a bůhvíčeho dalšího, moc vozidel tu nestálo.
Zastavila jsem vzadu pod neonovým nápisem, v němž zrovna nesvítilo „y“ v názvu U Mony, zase jsem se několikrát zhluboka nadechla a opakovala si: „Nezabiju ji, nezabiju ji.“
Když jsem si byla konečně jistá, že to zvládnu a nevypěním hned, jakmile ji uvidím, vylezla jsem ze svého Fordu Focus. Zatahala jsem za okraje džínových šortek a upravila si lehkou a vzdušnou krémovou halenku s dlouhými rukávy, která by byla delší než moje šortky, kdybych ji vepředu neměla zastrčenou dovnitř.
Jak jsem přecházela parkoviště, moje žabky hlasitě klapaly o beton. Sevřela jsem popruh tašky tak, abych ji mohla použít jako smrtící zbraň. Když jsem se přiblížila ke vchodu, narovnala jsem ramena a vydechla. Čtvercové okno ve dveřích bylo čisté, ale prasklé. Červenobílá omítka, která dřív bývala do očí bijící, se odlupovala, jako by zdi někdo polil kyselinou. Velké tmavé tónované okno s cedulkou OTEVŘENO bylo taky v rohu naprasklé a táhla se po něm pavučina.
Jestli to zvenčí vypadá takhle…
„Bože.“ Opravdu se mi do toho nechtělo.
Sjela jsem pohledem zpátky na tmavé čtvercové okno ve dveřích. Modré oči jsem měla trochu vytřeštěné a obličej v odrazu moc bledý, takže moje úžasná jizva na levé tváři začínající přímo pod koutkem oka a končící u koutku rtů byla o to zřetelnější.
Měla jsem štěstí. To říkali doktoři a hasiči a všichni na světě, kdo měli potřebu vyslovit svůj názor. O kousek výš a přišla bych o levé oko.
Ale když jsem tu tak stála, nepřišlo mi, že mám štěstí. Vlastně jsem věděla docela určitě, že Kmotřička Štěstí je proradná čubka, která by měla natáhnout brka.
Připomínala jsem si, že to zvládnu, sevřela drsnou kliku a otevřela dveře. A okamžitě jsem se nešikovně zastavila, protože jsem ztratila jednu žabku, když mě ovanul známý pach piva, levné voňavky a smaženého jídla.
Domov.
Ne.
Volnou ruku jsem sevřela do pěsti. Tahle hospoda není můj domov. Nebo aspoň by pro mě domovem být neměla. Nezáleželo na tom, že jsem tady během střední školy strávila skoro každé odpoledne zastrčená někde vzadu nebo že jsem vylezla do sálu, abych pozorovala mámu, protože tohle bylo jediné místo, kde se usmívala. Pravděpodobně proto, že byla obvykle opilá, když tu byla. Ale to je jedno.
Vypadalo to tu zhruba stejně.
Vysoké čtvercové stoly s drsným odřeným povrchem. Barové židličky s opěradly a vysoké židle. Třesk koulí ťukajících o sebe přitáhl mou pozornost k zadní části hospody, ke kulečníkovým stolům za prázdným vyvýšeným tanečním pódiem.
V jukeboxu v koutě hrála smutná country hudba. Z půlených holandských dveří naproti pódiu vyšla žena středního věku, kterou jsem nikdy neviděla. Světlé blond vlasy, očividně odbarvené, měla vyčesané nahoru. Za uchem jí trčela tužka. V modrých džínách a bílém tričku vypadala jako zákaznice, ale na druhou stranu v hospodě U Mony se nikdy uniforma nenosila. K jednomu z boxů podél stěny poblíž jukeboxu nesla dva červené košíky plné smažených kuřecích křídel.
Pod stoly se povalovaly zmuchlané ubrousky a podlahu pokrývaly lepkavé skvrny.
Na jiných místech to vypadalo, že by prostě potřebovala vyměnit. Bylo mi jasné, že v tlumeném světle hospody nevidím ani z poloviny všechno.
Hospoda U Mony vypadala jako hodně ojetá ženská, o kterou se nikdo nestará. Nebyla tu špína, ale ani čisto. Jako by se někdo zoufale snažil vyhrát ztracenou bitvu a pokoušel se o nemožné.
Což nemohla být máma. Ona nikdy moc neuklízela, ale kdysi na tom bývala líp. Měla jsem matné vzpomínky, že kdysi dávno bývala lepší.
Protože už jsem stála ve dveřích dost dlouho na to, abych vypadala jako blázen, a protože jsem nezahlédla mámu, zatímco jsem se rozhlížela, napadlo mě, že by byl dobrý nápad se pohnout. Udělala jsem krok dopředu a uvědomila si, že jsem žabku ztratila u dveří.
„Zatraceně.“ Otočila jsem se, sklonila hlavu a strčila nohu zpátky do boty.
„Vypadáš, že by se ti hodilo něco k pití.“

Název CZ: Zůstaň se mnou
Série: Počkám na tebe (3.díl)
Autor: J. Lynn
Nakladatelství: Baronet

Česká anotace: V jednadvaceti nemá studentka Calla moc zkušeností. Nikdy se nelíbala, nikdy neviděla oceán, nikdy nebyla v zábavním parku. Jak vyrůstala, byla svědkem událostí, které by žádné dítě vidět nemělo. Stále si v sobě nese fyzické a emocionální jizvy ze soužití s drogově závislou matkou, jež tají přede všemi, včetně nejbližších kamarádů na univerzitě.
Bezpečná zeď, kterou si Calla kolem sebe pečlivě vystavěla, se však rozpadne, když zjistí, že jí matka ukradla peníze na studium a zanechala na její jméno velký dluh. Teď se Calla musí vrátit do malého města, které chtěla navěky nechat za sebou, a opět napravit matčino nezodpovědné chování. Mona však není nikde k nalezení. Místo ní nalévá za barem drinky vysoký a sexy Jackson James.Od chvíle, kdy se setkají, strká Jax nos do Calliných záležitostí. Nabídne jí práci a pomáhá s hledáním matky. A podle toho, jak se na ni dívá, je budoucí zdravotní sestřičce jasné, že ji chce dostat do postele... a možná i něco víc. Než si ho však Calla pustí k tělu, musí se vyrovnat s bolestí z minulosti a s muži z podsvětí, kteří jí chtějí ublížit, pokud jim nevydá svou matku. (baronet.cz)

Knihu lze koupit: na stránkách nakladatelství Baronet

Možná by tě mohlo zajímat...

0 ~ 0 ~ 0 ~ 0 ~ 0