Nejnovější články

Recenze: Girl Online - Zoe Sugg

By 23:16 , , , , , ,

Už dlouho jsem žádnou recenzi nepsala, takže jsem možná vyšla ze cviku. Přesto, - i kdybych psala - tak tuhle „recenzi“ pojmu trochu jinak. Girl Online je mi tématikou tak nějak bližší (ti bystřejší jistě pochopili), proto k ní nejspíše (a téměř jistě) budu mít řadu pocitů, dojmů a různých poznámek, se kterými bych se s vámi ráda podělila.




Penny má k hrdinkám urban fantasy, které v poslední době čtu velmi daleko - o to blíž má ale ke mně. Ne, že bych hrdinku urban fantasy neměla ráda – to ne! Ty zbožňuji, protože není nic lepšího než samostatná hlavní hrdinka, co se nebojí nakopat pár zlých zadků. Ale zpět k Penny. Penny je vlastně stejná jako já, nebo spousta dalších normálně žijících holek. Má své přátele, chodí do školy a stejně jako mnohé z nás je přesvědčená o tom, že právě ONA je ta největší smolařka na světě.

Patnáctiletá (skoro šestnáctiletá) Penny se rozhodne psát blog a jak jinak než anonymně. Když to nevyšlo s tátovou radou psát si deník normálně, tak bude mít třeba ten virtuální na síti větší úspěch. Pod přezdívkou Girl Online se čtenářům svěřuje o svých problémech, zážitcích a vlastně všem co ji zrovna napadne. Než se stihne pořádně rozkoukat, tak se řady jejích „následovníků“ rapidně rozrostou a najednou už nepíše jen pro sebe, ale snaží se pomoci i druhým.

Bohužel ani pomoc druhým vám nezajistí štěstí a fakt, že se karma neobrátí proti vám a nekousne vás do zadku v podobě dalšího z řady trapasů. Tentokrát to není jen tak nějaký trapas a to, co se zdálo tak snadné se změní v noční můru. Znáte takový ten moment, kdy máte udělat něco naprosto snadného a normálního, něco co děláte každý den, ale štěstěna v tu chvíli není zrovna vaše největší fanynka a vám se podaří si udělat pořádný trapas – nejlépe před celou školou - vy pak chcete jen umřít, nebo chodit kanály, případně se zahrabat do postele pod peřinu a už nikdy, ale opravdu nikdy nevylézt, abyste se nemuseli dívat těm lidem, co to viděli do tváře? Ano, tak takový pocit zažije normální pubertální dítě minimálně jednou (ale spíše vícekrát) za dobu co studuje. 

Ale na rozdíl od některých z nás má hlavní hrdinka tohoto debutového počinu od Zoe Sugg neskutečné štěstí, protože má chápavé rodiče. Takže když se jim svěří, nedělají z toho vědu a nechají ji doma a následně ji s sebou vezmou i do New Yorku. Podle jejich hypotézy by onen trapas měl přes vánoce – kdy budou v NY - vyšumět. A přesně ve chvíli, kdy letí do Ameriky, začíná Pennyino nové dobrodružství. 

Tahle knížka ukazuje, že ne vždy je dobré házet předčasně „flintu do žita“ (chcete-li pak „stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko“) a také to, že s některými věcmi stojí za to se poprat, protože výsledek vaší snahy může být velice příjemný. A příjemnou radou je, se s trápením podělit a nedusit to v sobě – nutno říci, že internet není vždy nejlepší volbou. Ač tomu věříte nebo ne, tak na internetu si sice můžete připadat „chránění“ ve své anonymní bublině, avšak slovo anonymní by mělo dostat speciální uvozovky, protože nikdy nevíte, kdo to, co napíšete čte. A co z toho může být za problém? Může se vám stát, že někdo zjistí, kdo jste a nebude se mu zrovna líbit, co jste napsali. A když už se něco zvrtne – nebojte se říct svou část příběhu.

Díky knize jsem se zase vrátila o pár let zpátky a vžila se do mladé Penny a jejích trápení. Její reakce na prekérní situace mě mnohdy dostávali, protože jsem se v nich viděla sama. Jak už jsem zmínila výše, s Penny nebylo těžké se ztotožnit, a to už kvůli její normálnosti, věku nebo psaní blogu. Musím říct, že celková zápletka (mám na mysli tu hlavní) i vývoj situace mi přišel v určitém ohledu jako z filmu, ale řekla jsem si: „Proč ne. Je to kniha a v té je přece dovolené vše – i trocha toho fantazírování.“. Naproti tomu ty drobné, pro většinu lidí nedůležité věci mi zase přišly jako vystřižené z běžného života. 

Girl Online jsem začala číst už ve vlaku. Ten boom co kolem ní je, a to, že na ni má každý úplně odlišný názor, mi prostě nedali a já se do knihy prostě musela nutně pustit. Nakonec musím říci, že mě kniha svým způsobem fascinovala, protože byla psaná v určitém ohledu velmi realisticky – možná proto, že ji psala jedna z nás, blogerek. Podle mě to není žádný trhák, ale rozhodně to stojí za přečtení, protože v sobě má ta kniha jak kus reality, normálnosti a „poučení“, tak i drobet pohádky.

A když už jsme u čtení, kdo z vás, kdo knihu četli, zkoumal „ťukací“ signály v knize. Já tedy ano. Všimli jste si, že je v nich v jedné pasáži chyba? Strana 23 se může pochlubit „třemi hlasitými ťuknutími“ znamenajícím „Můžu přijít?“ a dvěma „Jasně, přijď hned.“. Nezdá se vám na tom nic divného? Otočte na stranu 24 a uvidíte, kde je chyba. Přiznám se, že obvykle se nad takovými věcmi mám zálibu pozastavovat, ale do recenzí už je tolik nedávám. Tentokrát je to ale jinak. Měla jsem tu čest se setkat přímo s jednou z redaktorek Joty a dozvědět se, jak vlastně taková kniha vzniká a kolik je kolem toho lítání. (Pokud budete chtít, ráda sepíši i článek.) A tak mě vlastně ani tak nepřekvapuje, že se tam taková „drobnůstka“ úplně ztratí. Upřímně já číst něco znova, znova a znova, tak už by mi nepřipadalo divné, ani kdybych se podepsala Kateřina s Y. Takže tuhle „ťukací“ záležitost berte jen tak pro zasmání.

Co mi ale na knize vadilo – tedy abych byla přesná spíše na překladu – bylo používání mně a mě snad všude! Nevím, jestli to bylo schválně, kvůli tomu, aby se odlišila britská a americká angličtina, ale mě osobně v místech, kam se vyloženě hodilo MI, úplně zvedalo to jejich MNĚ mandle. (Ten konec věty jsem chtěla napsat jinak, ale bohužel jsem mezi googlováním zapomněla prvotní formulaci.) Věc, ze které jsem ale naprosto nadšená a ano, uvědomuji si, že vám to může připadat divné, ale naprosto jsem si zamilovala hvězdičky na lososovém podkladu na první a poslední straně knihy.

Vím, že už bych měla končit, protože je tahle „recenze“ enormně dlouhá, ale ještě mi to nedá a musím vám objasnit jednu (pro některé) důležitou věc. Hodně se mluvilo o tom, že za Zoe tu knihu vlastně napsala redakce, u které kniha vyšla. Když jsem na to na internetu narazila, tak jsem byla moje první myšlenka něco ve stylu „A nepomáhá autorovi s knihou korektor, redaktor a milión dalších lidí vždycky?“, ale upřímně ji pak přehlušila myšlenka „A není to teda podvod?“. A jsem moc ráda, že nám paní redaktorka Gabriela celou věc vysvětlila a celé to uvedla na pravou míru. Ukázalo se totiž, že moje prvotní myšlenka byla správná, ale ne úplně, protože ono je to ve výsledku ještě složitější. Každopádně si Zoe a její kniha prošly prý úplně stejným kolečkem, jako to dělají ostatní autoři a žádné „psal to za ni někdo jiný“ tudíž není na místě. 

Hodnocení obálky: 3.5/5
Hodnocení knihy: 3.5/5


Něco užitečného navíc...

Orig. název: Girl Online
Název CZ: Girl Online
Série: Girl Online (1.díl)
Autor: Zoe Sugg
Provedení: vázaná, 360 stran
Vydáno v CZ: květen 2015
Nakladatelství: Jota

Česká anotace: Penny má tajemství. Pod přezdívkou Girl Online si začne psát blog o svém každodenním životě – o klucích a kamarádkách, o trablech ve škole i doma, ale také o záchvatech paniky a úzkosti, kterými v poslední době trpí.
Když ji ovšem na školním představení potká ten „největší trapas na světě“ a situace začne být na všech frontách na pováženou, rodiče ji vezmou s sebou na pár dnů do New Yorku. A tam Penny potká Noaha: úžasného charismatického muzikanta, kterému se prostě nedá odolat. A vůbec poprvé v životě se doopravdy zamiluje. A jak jinak (je přece blogerka!), o své pocity se upřímně podělí se všemi čtenářkami svého anonymního blogu.
Jenomže Noah má taky svoje tajemství. A kvůli němu její anonymita na webu jednoho dne praskne jako mýdlová bublina – a v ohrožení se neocitne jenom ona, ale i její vztahy k nejbližším přátelům.(jota.cz)

Knihu lze zakoupit: na stránkách nakladatelství Jota

Zdroje obrázků: # / # / #

Možná by tě mohlo zajímat...

0 ~ 0 ~ 0 ~ 0 ~ 0