Nejnovější články

Ukázka: Čistý - Julianna Baggottová

By 10:41 , , ,

Šťouchnutím lokte otevřela dvířka a za nimi se objevil její dědeček, uvelebený v židli hned vedle dveří do uličky. Větrák usazený v jeho krku tichounce vrněl, malé plastové lopatky se otáčely jedním směrem, když vdechoval vzduch do plic, a opačným, když vydechoval. Už si na ten větrák tak zvykla, že někdy minuly celé měsíce, aniž by ho pořádně vnímala, ale pak přišel okamžik jako třeba právě tenhle, kdy si připadala naprosto odtržená od svého života a všechno ji překvapovalo. 
„Tak co, myslíš, že tam budeš schopná spát?“ zeptal se. „Líbí se ti tam?“ 
Tu skříňku nesnášela, ale nechtěla ranit jeho city. „Připadám si jako hřeben v krabici,“ odpověděla. Bydleli v bývalém skladu za vyhořelým holičstvím. Šlo o malou místnost se stolem, dvěma židlemi, dvěma hromádkami dek založenými na podlaze, na jedné spal dědeček a na druhé zatím ona, a ručně vyrobenou ptačí klíckou, která visela z háku ve stropě. Přicházeli a odcházeli zadními dveřmi skladiště, které vedly do uličky. V době Předtím v téhle skříňce přechovávali holičské potřeby – krabice s černými hřebeny, láhve modrého Barbasolu, plechové nádobky s holícím krémem, úhledně poskládané ručníky, bílé pracovní haleny, které se zapínaly na cvočky vzadu za krkem. Byla si skoro jistá, že se ve svých snech promění v modré Barbasol uvězněný v láhvi. 
Dědeček se rozkašlal a větrák se divoce roztočil. Jeho obličej nabral rubínově nachovou barvu. Pressia vylezla ze skříňky, rychle k němu přistoupila a začala ho plácat po zádech a bušit do žeber. Kvůli tomu kašli sem lidé přestali chodit a využívat jeho služeb – v bodě Předtím pracoval v pohřebním ústavu a později si vydobyl slušnou pověst jako ranhojič, když přenesl své umění z mrtvých na živé. Ona mu pomáhala čistit rány alkoholem, podávala mu nástroje, když je zašíval, občas přidržela dítě, které sebou házelo. Teď si lidi myslí, že je nakažený. 
„Jsi v pořádku?“ zeptala se Pressia

Celou ukázku knihy najdete: na ISSUU

Název CZ: Čistý
Série: Čistý (1.díl)
Autor: Julianna Baggott
Nakladatelství: Jota

Česká anotace: Pressia si toho z Explozí ani ze života Předtím moc nepamatuje. Přespává ukrytá ve skříňce v ruinách starého holičství, kde žije se svým dědečkem, a myslí na to všechno, co je pro ni nenávratně ztraceno – jak ze světa zábavních parků, kin, narozeninových oslav, tatínků a maminek zbyl jen popel a prach, jizvy, trvalé popáleniny a zdeformovaná lidská těla. Jenže teď, když dospěla do věku, kdy se musí všichni hlásit k milici, kde z nich buď vycvičí vojáky, nebo je, jsou-li příliš postižení a slabí, využijí jako živé cíle, už Pressia nemůže dál předstírat, že je malé dítě. A rozhodne se pro útěk.
Existují ovšem i takoví, kteří apokalypsu přečkali bez postižení. Čistí. Přežívají v bezpečném úkrytu za zdmi Dómu, který chrání jejich zdravá, uměle zdokonalovaná těla. Jenže Partridge, jehož otec je jedním z nejvlivnějších lidí v Dómu, si připadá izolovaný a osamělý. Jiný. I jeho trápí pocit ztráty – možná proto, že se jeho rodina rozpadla, otec je emocionálně odtažitý, bratr spáchal sebevraždu a matce se do tohoto útočiště vůbec dostat nepodařilo. Nebo za to snad může jeho klaustrofobie: pocit, že tenhle Dóm se stává kolébkou mimořádně bezohledného režimu. Takže když z jedné nechtěně prohozené poznámky vyvodí, že jeho matka možná stále ještě žije, rozhodne se Partridge dát svůj život v sázku a uprchnout z Dómu, aby ji našel. (jota.cz)

Knihu lze zakoupit: na stránkách nakladatelství Jota

Možná by tě mohlo zajímat...

0 ~ 0 ~ 0 ~ 0 ~ 0