Nejnovější články

Recenze: Moje „super" rodinka - Tim Collins

By 23:11 , , , , ,

Nigel vypráví svůj příběh prostřednictvím zápisků v deníku, který si začal vést. Ačkoli vypadá jako každý druhý středoškolák, není tomu tak. Nigel a jeho „rodinka“ jsou upíři, a to už pěknou řádku desetiletí. Kromě obvyklých problémů - jako je řešení akné, tělocviku a hlídání rodičů, aby mu náhodou nezakousli kámoše - řeší ještě fakt, že mu táhne na stovku a  neměl holku. Smutné až žalostné. Nyní se ale na scéně objevila Chloe, jejíž krk mu učaroval a její 0 negativní ho láká k ochutnání. 

Získá Nigel Chloe a podaří se mu napít její krve? 
Přežije další rok na střední, aniž by vyčuhoval z davu?

Nadešel rok, kdy bude Nigelovi rovných sto let a jeho nenapadlo nic lepšího, než si v tomto významném roce začít psát deník. Na prvních stránkách se vám Nigel představí ve svých zápiscích a dozvíte se, že ačkoli vypadá na patnáct, ve skutečnosti je téměř stoletý senior. Ví, jaké to je být nesmrtelný, krásný, nestárnoucí a prostě dokonalý., Denně to vidí u svých „rodičů“. Oni – na rozdíl od něj - mají správné upíří geny, zatímco on je bez špetky upíří přitažlivosti, síly, rychlosti a dalších věcí jen ubohou napodobeninou upíra. Navíc sto let bez holky. Ale to se teď má konečně změnit s příchodem Chloe.  
Chloe pro mě byla, je a nejspíš i zůstane nesympatickou, náročnou a vybíravou holkou, které jsem nevěřila ani nos mezi očima. Ať o ní Nigel básnil jak chtěl, tak mě nezviklal. Sám je  zvláštní osoba. Většinu času jsem ho buď litovala, smála se mu nebo ho chtěla praštit. Jako  hlavní postava,  ve mně spíš vzbudil lítost a soucit než cokoli jiného. Z toho důvodu jsem tu knihu prostě dočíst musela, přestože z ní nejsem kdovíjak nadšená. Tahle knížečka je totiž i přes některé výrazy jasně určena čtenářům okolo 12 až 13 let, takže se nelze divit, že osmnáctileté dívce nepadne moc do noty. 

Co mě na knize zaujalo, byla vnitřní grafika. Mám na mysli kaňky krve a v nich čísla stránek nebo vybledlé cákance u středu knihy. V neposlední řadě kresby, které neuvěřitelně dobře dotvářely atmosféru příběhu. Před nedávnem mi spolužák řekl, že čte knihu od obrázku k obrázku a já to absolutně nechápala, ale teď už tomu rozumím. U téhle knížečky prostě čtete a čekáte, kdy se konečně objeví další obrázek.



Moje hodnocení obálky: 2/5
Moje hodnocení knihy: 2/5


Něco užitečného navíc...

Orig. název: Because the Undead Have Feelings Too
Název CZ: Moje „super" rodinka
Série: Deník úúúplně obyčejného upíra (1.díl)
Autor: Tim Collins
Provedení: měkká, 288 stran
Vydáno v CZ: březen 2012
Nakladatelství: Fragment

Česká anotace: I nemrtví mají city! Nesnesitelně vtipný deník jednoho (ne)obyčejného upíra. Jmenuji se Nigel Mullet. V upíra jsem se proměnil, když mi bylo patnáct. V tomhle věku už zůstanu napořád, takže musím trávit věčnost bojem s akné, mutujícím hlasem a svou neobratností při balení holek…Trápí mě mé zoufalé pokusy o upoutání pozornosti mé životní lásky Chloe. Tak rád bych zabořil špičáky do jejího krku… Jsem mrtvý už víc než osmdesát let a přitom jsem ještě ani jednou neměl holku! A do toho musím neustále řešit mé neskonale trapné upírské rodiče, kteří se pokoušejí pít krev mým kamarádům. (fragment.cz)

RC: Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment.

Zdroje obrázků: # / # / #

Možná by tě mohlo zajímat...

0 ~ 0 ~ 0 ~ 0 ~ 0